Jádrové omítky jsou tradičním, ale stále velmi často používaným materiálem pro úpravu povrchu zdiva. Jejich vlastnosti si nejvíce rozumí právě s klasickým cihlovým zdivem, tudíž v současnosti, kdy se používá velké množství různých typů tvárnic, je třeba použití tohoto druhu omítek zvážit. I přesto jsou parametry, ve kterých je jádrová omítka stále nejlepší. Je zde řeč o její pevnosti a velké odolnosti vůči vlhkosti i mechanickým vlivům, tudíž ji lze použít jak v interiéru, tak také v exteriéru.
Co to je jádrová omítka?
Jádrová omítka je podkladní vrstva vícevrstvého omítkového systému, na kterou je následně aplikován tzv. štuk. Na trhu již ale existují také jádrové omítky, které druhou vrstvu nevyžadují a lze je upravit tak, že jsou dostatečně hladké. Podle složení jádrové omítky rozdělujeme na několik základních druhů:
Vápenná omítka (MV)
- pojivovou složkou směsi vápenné omítky tvoří výhradně vápno, které výsledné omítce dodá vysokou paropropustnost. Jelikož ve směsi není obsažen cement, tak je tento druh omítky vhodný spíše do interiéru, a to kvůli vlivu vlhkosti a menší odolnosti vůči mechanickým vlivům. Používá se hlavně při rekonstrukcích a sanacích starších objektů.
Vápenocementová omítka (MVC)
- jedná se o nejčastěji požívaný druh jádrové omítky. Má oproti jiným druhům nejlepší zpracovatelnost a také odolnost. Ve směsi je požit cement a vápenný hydrát, tudíž je možné ji použít na všechny druhy zdiva jak ve vnitřních, tak také ve venkovních prostorech. Podle použití lze poté vybrat různé zrnitosti suché směsi, které zajistí méně či více srovnaný povrch pro finální štukovou omítku.
Sanační omítka
- díky plnivu z lehčených materiálů a s tím související vysoké pórovitosti finální směsi jsou sanační omítky schopny odvádět přebytečnou vlhkost ze zdiva. Jejich použití je tedy vhodné hlavně ve vlhkých místnostech, kde spolu s ostatními opatřeními proti nadměrné vlhkosti, zajišťují zlepšení stávajícího stavu konstrukce a eliminuje tvorbu nevzhledných výkvětů na zdech.
Tepelně-izolační omítka
- plnivo těchto omítkových směsí tvoří lehčený materiál s velmi dobrými tepelnými vlastnostmi jako je polystyren nebo expandovaný perlit. Díky vlastnostem těchto materiálů je výsledná min. 40 mm silná vrstva omítky schopna zajistit tepelně izolační funkci a může tak částečně nahradit například zateplení domu polystyrenem. Používají se primárně v exteriéru a před působením změn teplot, vlhkosti a mechanickým vlivům je chráněna povrchovou vrstvou fasády.
Krom materiálů najdeme různé druhy omítek i z hlediska jejich zrnitosti. Základní a první druh je jádrová omítka se zrnem do velikosti 4 mm. Obvykle se jedná o vápenocementovou omítku, kterou je možné ve vrstvě 10-25 mm požít téměř všude. Dalším druhem je jemná jádrová omítka, u které je velikost zrna pouze do 2 mm. Její parametry a použití jsou srovnatelné s omítkou s hrubým zrnem.
Plusy a mínusy jádrových omítek
Díky odolnosti ji lze použít i v exteriéru
V první řadě se budeme věnovat kladným vlastnostem jádrových omítek, kterým dominuje hlavně jejich odolnost. Výsledná pevnost a odolnost vůči různým vlivům je sice ovlivněna jejich složením, ale v každém případě je stále o dost vyšší než například u omítek sádrových. To rozšiřuje možnosti jejich použití také na venkovní prostory. Navíc při nanášení účinně srovnají původní nerovný povrch a vytvoří kompaktní vrstvu, která plní jak estetickou, tak také ochrannou funkci zdiva. Mezi výhody patří, jak se odčtete na konci článku, také poměrně nízké finanční náklady.
Jádrová omítka je časově náročnější
Co se týče negativních vlastností, tak je třeba zmínit časovou náročnost. Vzhledem k tomu, že se jádrové omítky většinou požívají ve vícevrstvém omítkovém systému a každá vrstva potřebuje svůj čas na vyzrání, tak je jasné, že se celková doba realizace výrazně protáhne. S tím souvisí i fakt, že jestliže chcete dosáhnout estetického vzhledu, tak je třeba na jádrovou omítku nanést ještě štukovou vrstvu, ale i přesto není dosaženo dokonale hladkého povrchu.
Nevýhodou je také nutnost zajištění dilatace při tuhnutí v případě, že omítku aplikujeme na moderní tvarovky z pórobetonu či keramiky, kde je díky minimálním rozměrům spár dilatace omezena. Abyste minimalizovali přenos napětí od tuhnutí do zděné konstrukce, tak do jádrové omítky navíc vložíte výztužnou tkaninu. Tento krok vám samozřejmě přinese práci, čas a také výdaje navíc.
Aplikace jádrové omítky
Stejně jako u většiny jiných druhů omítek, tak i jádrová omítka lze nanášet jak strojně, tak ručně. Ovšem při ručním omítání už to není tak jednoduché jako u omítek sádrových, a tak je i v tomto případě vhodnější povolat na pomoc odborníky.
Příprava povrchu pro jádrovou omítku
V obou případech je každopádně potřeba důkladně připravit povrch. Ten by měl být dokonale zbaven nečistot, prachu, mastnoty a před nanášením je třeba ho navlhčit. Ještě před nanesením samotné jádrové omítky se obvykle aplikuje podhoz nebo postřik obvykle cementovou maltou, která vyrovná největší nerovnosti zdiva. Po jeho vyzrání lze konečně aplikovat samotnou jádrovou omítku.
V případě strojního nanášení se použije postřik připravenou směsí v předem dané vrstvě. Jestliže se omítka nahazuje ručně, tak se nejprve na místě připraví směs o vyhovující konzistenci, kterou budete poté pomocí zednické lžíce nahazovat na připravený povrch. Po nanesení požadované vrstvy prvním či druhým způsobem dojde k vyhlazení povrchu pomocí hliníkové latě. Takto upravená jádrová omítka se nechá pořádně vyzrát. Délka zrání je závislá na výsledné vrstvě omítky, kdy 1 mm omítky znamená 1 den zrání a tuhnutí. Poté co jádrová omítka vyzraje, tak je připravena pro nanesení štukové vrstvy.
Porovnání se sádrovou omítkou
Přestože jádrová omítka je u nás stále nejrozšířenějším druhem omítek, tak také sádrová omítka se začíná těšit velké oblíbenosti. Děje se to hlavně díky rychlejší a snadnější realizaci, protože sádrová omítka je na rozdíl od jádrové pouze jednovrstvá. Zatímco jádrová omítka tvoří podklad pro finální vrstvu, tedy štuk, tak ta sádrová je po aplikaci první vrstvy a finální úpravě hned připravena k používání.
V tomto směru je tedy sádrová omítka výhodnější. Naopak výhodou jádrové omítky oproti sádře je výrazně vyšší odolnost. Díky svému složení dokáže lépe zvládat jak zvýšenou vlhkost, tak také mechanické namáhání. Z pohledu financí jsou omítky srovnatelné. Přestože samotná jádrová omítka vychází o dost levněji, pamatujte na to, že po jádrové omítce ještě následuje štuk, který vás také bude něco stát.
Cena jádrové omítky za m2
V případě jádrových omítek záleží na tloušťce a množství jejich vrstev. Pokud budeme brát cenu pouze jádrové omítky včetně potřebného podhozu, ale bez finálního štuku, tak se pohybujete v rozmezí 200–250 Kč/m2. Vzhledem k tomu, že na jádrovou omítku ve většině případů nanášíte také štuk, tak pak je výsledná cena jednoho metru čtverečního přibližně 250–400 Kč. Tyto ceny se týkají strojního nanášení specializovanou firmou. Pokud se do nahazování pustíte sami, tak za jeden 25 kg pytel univerzální jádrové omítky zaplatíte 80–200 Kč. K tomu ovšem připočítejte náklady spojené s přípravou povrchu a finální vrstvou. Podrobnější informace o ceně jádrové omítky najdete v článku Cena jádrové omítky.